Expedice Normandie den třetí
Odpoledne jsem na facebooku psal, že jsme všichni pozitivní i přes všechny překážky. Bohužel se to ale odpoledne ještě zhoršilo, o naší náladě to platí taky. Ale vrátím se zpět k ránu. Už v noci začalo pršet, stejně jako před dvěma lety v Rakousku při cestě na Vesuv. Prokletí třetího dne se nás drží nadále. Ráno na chvilku pršet přestalo a mohli jsme se pomalu sbalit, nasnídat a vyrazit. Bohužel se nám i třetí den nepovedlo vyrazit včas a taková ztráta se pak vleče vždycky celý den. Dojeli jsme za deště do prvího města na trase, do Landshutu, kde mají krásné historické centrum. Tam jsme se zdrželi půl hodiny, protože Michal najel na střepy a musel měnit duši. Následovalo nekonečných 60 kilometrů po šotolině, od toho momentu nikdo z nás necítí ruce a zadek . Na oběd jsme byli s Jaruškou domluvení ve městě Dachau. Oběd byl super, ale pak jsme nemohli najít správnou cestu z města, pomalu nikde není značení a GPSka reaguje špatně, když odbočíte z trasy a to se stane denně třeba 80x. Dokonce jsme vjeli na nájezd na dálnici z Mnichova do Augsburgu, ale rychle jsme valili zpět. Do toho každých 15 minut strašná přeháňka. V mokrém oblečení a v protivětru, který stále neustává od začátku naší cesty, jsme dorazili až sem do kempu u jezera Ammersee. Bohužel se nám ale kousek od kempu zasekla Jaruška i s autem a ještě ve 20:00 nebyla v kempu, navigace jí zavedla do slepé ulice ve velkém kopci, kde nemohla ani sjet zpátky. Nakonec ale klucí přispěchali na pomoc a za mírného smradu spojky dorazili všichni hotoví do kempu. Máme toho plné zuby, jsme asi 70 kilometrů pozadu za plánem. Teď mi dovolte citovat Láďu Janů: "Jaký byl dnešní den? Hovno, hovno, hovno." Ujeli jsme jenom 152 kilometrů a převýšení bylo minimální, ale dalo nám to zabrat.