Cykloexpedice Olymp - den dvanáctý

12. etapa v číslech:
Délka: 127 km
Nastoupáno: 1795 m
Čistá doba jízdy: 6:15 hod.
Teplota: min. 12°C, max 39°C na slunci

Včerejšek byl se zprávami o tom, jak se nám daří poněkud slabší. V Albánii to totiž s internetem vůbec není sranda. Sjeli jsme po trase z hlavní silnice a spali za vesnicí u nějakého farmáře na poli. Abych vám vylíčil tu vedlejší silnici, která tam vedla, představte si více rozjezděnou, dvakrát tak širokou polní cestu z čech. Toto jest normální cesta v Albánii. Takto vypadá většina ze zdejších "silnic". Noc byla v pohodě, krásně jsme se vyspali a ráno nás pozdravy tahali ven ze spacáků místní obyvatelé kteří mířili do svých prací. Klasika snídaně, příprava traťovek a balení věcí. Věděli jsme, že po této cestě musíme pokračovat 20 kilometrů dále až na Makedonské hranice, odkud má vést asfalt.....včetně aut. Cesta byla nahoru a dolu, pořád dokola, neskutečné krpály plné kamenů a ostrých zatáček. Jen pro dokreslení situace, většina aut na této cestě byly staré verky, a nebo offroady, např Land Rovery Defender, Mitshubishy Pajero atd. S nimi náš karavan a Chrysler Voyager s károu. Auta jsme z místa spaní vyslali jako první, protože bychom je v případě problému dojeli a mohli pomoci. Po ujetí asi 8 km nás v táhlém stoupání dohnala bouřka a takový slejvák, že jsme se nestačili divit. Voda se z nebes valila takovým způsobem, že to až štípalo při dopadu na holou kůži. Suché, prašné kamenité cesty se z rázu proměnily na rozbahněné řečiště. Opravdu očistec! Auta i my jsme byli pokryti slušným nánosem blátíčka a konečně dorazili na vytoužené Albánsko - Makedonské hranice. Z euforie nás ovšem rychle vyvedla místní pohraniční stráž. Tento konkrétní přechod slouží pouze místním lidem a cizinci jako my zde přejít nemohou. Strávili jsme zde asi dvě hodiny diskuzí o všech možných alternativách s anglicky nehovořícími strážníky. Těm se nás i zželelo a zkoušeli nám domluvit výjimku u vedení, ale bohužel marně. Jediné východisko byla cesta zpět tudy, kudy jsme přijeli. Panovala mezi námi beznaděj, při představě překonávání veškerých hrůz ještě jednou. Projeli jsme místo, kde jsme nocovali a vraceli se dál tudy, kudy už jsme jeli včera. Po návratu zpět na hlavní silnici jsme se vydali dál na jiný hraniční přechod před městem Debar. Tentokrát to šlo hladce, ale místo od kterého jsme před tím byli vzdáleni asi 2 minuty, jsme znovu dosáhli po šesti hodinách urputné jízdy oklikou přes jiný hraniční přechod. Nakonec jsme museli zakončit den v kempu u Ohridského jezera. Místo nocování v Řecku strávíme noc v Makedonii. Toť pro dnešek vše, držtě nám palce!
Daniel Tichý